Martin Váša / 24.09.2010

Lukáš Macháček

Vypracovat se může trvat léta těžké dřiny a odříkání. Narodí-li se však talent, je vše o něco snažší, o něco rychlejší. Své o tom ví mladý talent z Moravy.

Jednadvacetiletý návrhář a stylista z Brna vyrostl, studuje a též pracuje na Moravě, čímž dokazuje, že talent se může v dnešním přehlceném módním průmyslu uchytit stejně dobře, ačkoliv nežije v epicentru veškerého dění – Praze. A co víc, jiné místo působiště se může stát dokonce výhodou! A jelikož je o něm poslední dobou slyšet stále více a více, a jelikož mě v souvislosti s jeho prací napadá nejedna otázka, rozhodl jsem se pro sebe, avšak především pro vás, Lucase Macha neboli Lukáše Macháčka vyzpovídat…

Jako malý jsi chtěl být malířem. Jak se stalo, že ses od malování krajinek dostal k oblékání manekýnek?

Tak krajinky jsem ani tak nemaloval, spíš postavy, různé princezny a pohádkové bytosti. Dokonce jsem při rodinných návštěvách pořádal malé výstavy a prodával své výtvory třeba za 10 Kč. Později ale zasáhla maminka, která v malování moc uplatnění neviděla. Napadlo ji, že by se to dalo spojit s průmyslem. A jaký průmysl má k umění tak blízko jako ten oděvní? A tak jsem se přihlásil na oděvní průmyslovku.

Vystudoval jsi na Moravě a v podstatě máš svou základnu stále v Brně. Není to v nějakém směru omezující? Neměl bys v Praze lepší podmínky pro práci?
Studoval jsem v bývalém městě módy České republiky, v Prostějově, na což jsem svým způsobem hrdý. To, že mám základnu v Brně, mě nijak neomezuje. Naopak to považuji za výhodu, do Prahy je to kousek, do Bratislavy dokonce ještě blíž. Navíc mám kvalitní vínko nadosah, takže co víc si přát…

Znamená to tedy, že je i Bratislava tvým působištěm? A přijde-li řeč na módu, považuješ Slovensko a Českou republiku za dva odlišné světy?
K Bratislavě mám velice blízko a moc rád se tam vracím, ať už pracovně nebo za přáteli. Pro mě má úžasnou atmosféru a cítím tam z lidí daleko větší otevřenost k módě, nejsou tolik v křeči jako Češi. Už jen to, že valná část slovenských fotografů pracuje u nás, něco znamená. Bohužel tam ale zase není tak silná produkční síť na to, aby se dalo uspořádat něco velkého, i když potenciál je veliký. Myslím, že každá z těchto zemí má něco a ideální by bylo to lehce propojit, třeba jako to bylo na akci Prague Fashion Weekend.

Jsem rád, že jsi s tím začal, reakce na ni jsou totiž vcelku kontroverzní. Jak jsi ji vnímal ty?
Abych řekl pravdu, byl jsem nadšený, když jsem o tom poprvé slyšel. Červeně označené datum v diáři a natěšení nechyběly! Už jen představa stometrového mola uprostřed Pařížské mi evokovalo přehlídky Dior, Gucci, Boss… A k tomu čeští designéři! Realita byla ale poněkud jiná… K technické stránce nemohu říct ani půl slova, ale zklamalo mě, že ani jedna značka nebyla vynesena ze svého butiku, nebo třeba to, že kolekce vyhlášených českých tvůrců promítaly trendy aktuální, nikoliv nadcházející, a studenti měli kolikrát vydařenější kolekce než sami jejich kantoři. To mě šokovalo, ale zároveň i potěšilo. No a pak ta tiskovka Ferré Milano – nechápu, proč na takovou tiskovku jdou novináři, co o módě nic neví, Ferré je pomalu ani nezajímá tolik, jako bulvární dění na afterparty. To jsme trošku někde jinde… Až mi bylo zástupce značky trochu líto. Samotná přehlídka to ovšem celkem pozvedla, i co se týče modelek jako je Aneta Vignerová, Tereza Kotyšanová, Veronika Chmelířová či Barbora Škodová, které berou molo jako práci a ne jako nudnou procházku. Docela jsem zvědavý na další ročník…

Na STYL a KABO jsi v srpnu předvedl kolekci c.l.a.i.r.e., kde jsi módu přirovnal k bojišti. Co tě k tomu vedlo?
Šlo o koncept celého týmu, a tak by to mělo vypadat pokaždé. Konzultoval jsem kolekci se stylistkou Andreou Ziegler i produkčním Borisem Pršou, který na základě toho vytvořil videoprojekci. S výstupem jsem velice spokojený. Porotce byl rád za to, že se ve finále objevilo tolik nositelných kolekcí. Nakonec však zvítězila ta nejméně nositelná ze všech.

A proč zrovna to bitevní pole?
Snažil jsem se v tom odrazit náladu zimy, trendy, jako je vojenský styl. Myslím si, že tím, že začne léto, se nepřejde ze dne na den k novým trendům. Navazují na sebe a mělo by to krystalizovat. Chtěl jsem poukázat na to, že móda nejsou jen lesklé obálky časopisů, ale také tvrdá práce a pomyslná bitva mezi každým jedincem, ať už jde o modelky a modely, stylisty či návrháře. A mnohdy to vyústí až ve vraždu nebo sebevraždu, což je tedy vyloženě přehnané. I na to poukazoval dokument promítaný před přehlídkou.

Mimo navrhování též styluješ. Je to pro tebe spíše oddechová aktivita, když zrovna nekreslíš, nebo to považuješ za stejně náročnou práci? Pro mnohé je totiž styling spíš takovým dobře placeným oblékáním panenek.
Jen zábava to určitě není. Otevřít magazín a něco vybrat, obléknout to jinak, to ne. Já to beru velmi vážně a snažím se ke každému stylingu vytvořit i koncept, stejně jako ke kolekci. Také musí vše typově ladit s daným zákazníkem, modelkou, nebo třeba požadavky fotografa. Styling je pro mě přesto spíše bokovka a nerad bych se tím zaobíral celý život. Pomáhám třeba Monice Bagárové nebo Anetě Vignerové při větších foceních.

Stane se někdy, že se s klientem nemůžete shodnout, protože máte zkrátka každý jiný pohled na věc?
Ano, zrovna poslední spolupráce s klientkou byla taková. Nemohla skousnout můj styling, nechtěla ho na úkor jinakosti. Řekl jsem, že je to má vizitka, a že si jsem vědom, s čí kůží jdu na trh, takže ať si to vezme a já jí zaručím, že to bude v pořádku, nebo ať se obleče sama. Nakonec kývla a nyní má nejlepší hodnocení v několika módních policiích.

To mi připomíná, že ses nedávno vyjádřil ke stylu Čechů jako ke kopírování módních časopisů. Podle mě se už ale situace zlepšuje, nemyslíš? Co za tím podle tebe stojí?
Za tím si i stojím, jelikož jsou mi několikrát týdně důkazem i blízcí známí. Je nicméně pravda, že se to zlepšuje. Trochu mě zase ale mrzí, že jsou stále lidé, kteří ty druhé odsuzují. Krásným příkladem byl právě Prague Fashion Weekend, kde se všichni chválili, ale jakmile člověk zašel do místa mimo konání akce, hned se na něj dívali, jakoby na něm bylo něco divného.

Tvé modely se dají sehnat na www.style4you.cz, prodáváš ale i někde jinde?
Tam jsou pouze orientační ceny. Objednávám též na zakázku a prodávám dohodou po telefonu či e-mailu.

Když je řeč o ceně – co ji určuje? Spousta lidí má módu za drahou záležitost, ale možná jen neví, za co platí…
V první řadě platí za materiál. Můžou mít šaty z brokátu, ale stejný střih třeba i z teplákoviny. Pak hraje svou roli též náročnost klienta na detaily a počet fittingů. Ve finále též platí za danou značku a originalitu, jelikož půjde o jediný kousek, což je na celém modelu nejspíš to nejcennější a podle mě by to měl být i důvod šití na zakázku.

A na co se můžeme v souvislosti se značkou Lucas Mach těšit v dohlednu?
Čeká mě prezentace v SaSaZu, v rámci Designbloku. Dále pak parcuji na dvou exkluzivních modelech, z nichž jeden bude pro modelku z ulice, která ho oblékne při příležitosti akce Každá žena může být modelkou. Také se podílím na focení do slovenských módních magazínů a v předvánočním čase chystám novou kolekci, kterou s velkou pravděpodobností představím v Rakousku. Místo si však zatím nechávám pro sebe…

Zdroj: https://www.invogue.cz/fashion/predstavujeme/580-lukas-machacek.htm